Der Himmel über Ostrau

Velké město = více kultury. Tahle rovnice samozřejmě zcela neplatí, někdy vůbec ne. Ale Ostrava je po Praze a Brně nejdůležitějším a nejživějším kulturním centrem, a proto je logické, že i počet časopisů, v nichž nevycházejí reklamy na golfové hole a životní pojištění, bude větší než jeden.

Do šestého ročníku vstoupil Protimluv, revue pro kulturu, dvojčíslem, novou grafickou podobou a bibliografií všech textů všech předchozích čtrnácti Protimluvů. Redakce se snaží najít ideální vyvážení témat regionálních, národních a mezinárodních (což je zřetelné na bloku recenzí knih, výstav či filmů) a především naplnit ono označení „pro kulturu“, i když literatura je zastoupena v míře největší.

Blok věnovaný běloruské nezávislé kultuře obsahuje například rozhovor se spisovatelem a hudebníkem Ljavonem Volskim, jeho povídku Kometa, nebo úryvek z románu Uladzimira Ňakljajeva Fidlal. Ukázku ze hry Apoštol Pavel doplňuje rozhovor s britským dramatikem Howardem Brentonem; ten říká, že „divadlo je na prvním místě o zábavě“. O ostravských pomnících a zmatku v hodnotách píše Petr Vrchlabský a o problémech vizuální komunikace tamtéž Pavel Noga. Cenný je Slovenský zápisník Libora Magdoně (příští generace už nebude o Slovensku vědět vůbec nic) i rubrika Zaujalo nás jinde... (co kde napsali).

A nakonec, abychom také podpořili metafyziku, ocitujme ještě z publikovaných básníků verše Michala Pluhače: „Kdykoli si vzpomenu na nebe, / jdu se podívat, / jestli tam ještě je. / Někdy je zataženo.“

Julius Klement