Jak dopadla Magnesia Litera

Při předávání výročních literárních cen Magnesia Litera 2009 se knihou loňského roku, slovy moderátorky večera Ani Geislerové „knihou ze všech knih nejknihovatější“, stala básnická sbírka Bohumily Grögerové Rukopis (vydal Pavel Mervart); knížka vyhrála i Literu v kategorii poezie. Spisovatelka a překladatelka, která si v sobotu 18. dubna spolu s Pavlem Šrutem vysloužila největší potlesk přítomných, na jevišti Stavovského divadla řekla, že „nepíše poezii, ale různě členěné texty; víc nic“. A poděkovala Viole Fischerové, „protože ta do mě drcla a řekla – prosím tě, piš. I když jsi skoro slepá, musíš psát. Dyť nejde jen tak chodit a vařit.“ Bohumila Grögerová s přirozenou skromností a elegancí k ocenění ještě dodala: „Já nevím, zač to je, to je mi absolutně nejasný. Dokonce mně řekli, že v Domě umění v Brně udělají instalaci původního rukopisu jako výstavu. Tak to jsem na to zvědavá.“

Knihy do soutěže Magnesia Litera, kterou pořádalo sdružení Litera v čele s publicistou Pavlem Mandysem, nominovalo a o vítězích jednotlivých kategorií rozhodovalo několik porot sestavených z kritiků a odborníků zaštítěných Svazem českých knihkupců a nakladatelů, Obcí překladatelů, Akademií věd ČR, PEN klubem a Českou sekcí IBBY (International Board on Books for Young People). Za jednotlivé poroty na slavnostním večeru vystoupila šéfredaktorka kulturní revue A2 Libuše Bělunková, která krátce představila i novou petici Za Česko kulturní (www.zaceskokulturni.cz). V reakci na to se Aně Geislerové povedl vtip: „Budete jí moct podepsat v naší cukrárně, kde máme denně čerstvé petice.“ Moderátorka šťouchla do vosího hnízda české kulturní politiky i jízlivým komentářem faktu, že na Magnesii Literu nepřijal pozvání ministr kultury ani jeho náměstek, a rýpla si i do pražského primátora Pavla Béma, kterého zastupovala náměstkyně pro školství, vzdělávání a volný čas Marie Kousalíková. „Nemá snad primátor rád literaturu? On nechtěl knihovnu a teď nepřišel ani sem…“ – „On chtěl přijít, ale je na dovolené,“ reagovala Kousalíková. „Tak to je pádný důvod,“ glosovala Geislerová.

Řízný rytmus dodávaly večeru předtočené filmové klipy doprovozené akční, „bondovskou“ hudbou s profily nominovaných autorů a jejich knih. Intermezza mezi předáváním Liter v jednotlivých kategoriích vyplňovaly hrané dialogy senilního spisovatele, „morálního giganta“ Hermanna Schlechtfreunda, a vlezlého začínajícího literáta Jožky Lipnika, tedy postav pocházejících původně z komiksu Monstkabaret Freda Brunolda autorů Džiana Babana a Vojtěcha Maška. Scénky byly připraveny přímo pro Magnesii Literu – pánové tedy mluvili o psaní románů, předávání literárních cen a hlavně o jejich odmítání („vo tom, proč, ať se dohadujou Češi“). Mystifikační poetika Babana a Maška pronikla i do předtočených profilů a projevu moderátorky, která citovala ze Schlechtfreundova zásadního díla Poetika nesmyslu. Nepříliš přesvědčivý herecký projev, levné vtípky a laciné komediantství bohužel usadilo původně mnohoznačné nápady z komiksů do konzervy kultivované zábavy – snad byl důvodem formát televizní show pro širší spektrum publika (záznam z večera vysílala Česká televize v neděli 19. dubna).

Slavnostnímu večeru ve Stavovském divadle ale nohy podkopávalo hlavně moderování Ani Geislerové, jejíž trému prozrazovala už afektovaná fistulka. Poměrně často se přeříkávala, v předem připravených výstupech nepochopitelně protěžovala svou loni otevřenou cukrárnu a řada jejích replik a vtipů byla poměrně trapná. Diváci se dozvěděli např., že „ráj si nikdy nepředstavovala jako zahradu s kompostem, jablíčkem a hadem, ale jako knihovnu“, nebo si vyslechli hereččiny verše jako: „Volám vás volám / z hlubin svý tůně / Život je těžký / těžší než slůně // Jen jedna jistota / churavé mření / na konci tunelu / osud se kření // Vůkol kol kolem širý bol / Vůkol kol kolem širý žal / Vůkol kol kolem… Pojďme dál!“ Geislerové se příliš nedařila ani komunikace s hosty, dialogy s Dagmar Havlovou a Marthou Issovou zase oplývaly až cukrovou důvěrností. Faux pas, která jsou samozřejmou součástí tak velkých akcí jako předávání výročních cen, dokázala moderátorka pohotově zužitkovat pouze párkrát. Škoda. Idolka z doby Renčova Requiem pro panenku, slovy Hermanna Schlechtfreunda „zrzavá Fräulein“, se mi kritizuje těžko – když se navíc člověk dozví, co s ní má společného: „Čím bychom byli bez knih! Kdybych nečetla Remarqua, pravděpodobně bych nikdy nezačala pít.“ Jeho scény s calvadosem na každé druhé straně Vítězného oblouku mě kdysi taky inspirovaly.

Nejvíce humoru a odlehčení přinesly večeru repliky a nechtěné přeřeky hostů a vítězů. Diváci se dozvěděli např. to, že ředitel Národního divadla Ondřej Černý se „v periodách vrací k básním Jana Skácela“ nebo že Milan Hejl, spolumajitel společnosti Ami Communications, jednoho ze sponzorů akce, „byl vždycky takový chlapec s knihou“. Nejkomičtější výstup přišel na konci, kdy na pódium přišli hlavní redaktoři Lexikonu české literatury Vladimír Forst, Jiří Opelík a Luboš Merhaut z Ústavu pro českou literaturu. Postavili se nikoli čelem k publiku, ale k moderátorce a jejím dvěma slepeckým asistentům a následovala docela dlouhá chvíle vyčkávacího ticha a nejistých dialogů. Sestava na pódiu jako by vypadla z nějakého absurdního kousku Samuela Becketta šmrncnutého seriálem Chobotnice. Najednou prostě nebylo jasné, jestli se ty dvě podivné skupinky třeba navzájem nepostřílejí. „Užívejte Lexikonu, budete vzdělanější,“ uklidnil ale paranoidní diváky jeden z redaktorů a druhý dodal: „Trvalo dlouho, než jsme to dokončili“. Načež moderátorka reagovala: „Dalších třicet let máte co dělat, abyste připravili nový díl!“ A pánové se rozloučili: „Tak na shledanou!“

Jaroslav Balvín

Magnesia Litera 2009:

Kniha roku, Litera za poezii: Bohumila Grögerová, Rukopis (Pavel Mervart)

Litera za nakladatelský čin: Akropolis + Divadelní ústav + Kvarta, Spisy Františka Langera

Litera za naučnou literaturu: Josef Vojvodík, Povrch, skrytost, ambivalence. Manýrismus, baroko a (česká) avantgarda (Argo)

Litera za objev roku (pro autory knižních prvotin): Pavel Göbl, Tichý společník (Dauphin)

Litera za překlad: Ester Sládková a Dana Gálová, Sándor Márai, Deníky 1. a 2. (Academia)

Litera za knihu pro děti a mládež: Pavel Šrut a Galina Miklínová, Lichožrouti (Paseka)

Litera za prózu: Martin Ryšavý, Cesty na Sibiř 1. a 2. (Revolver Revue)

Litera za publicistiku: Radka Denemarková, Smrt nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla (Host)

Cena čtenářů Kanzelsberger: Jiří Šimon in memoriam, Ukradený domov (Knižní klub)

Litera za přínos české literatuře: Vladimír Forst, Jiří Opelík a Luboš Merhaut, Lexikon české literatury