Karel Hynek Mácha vstupuje poměrně pozdě do romantické literatury střední Evropy, heidelbergský romantismus, který poznamenal v německé literatuře pozdní dobu romantismu, je dàvnou minulostí, a tak není divu, že se spíše mluví o vlivu evropského romantismu na Máchu samotného, než naopak. Zde je důležitá a významná Máchova recepce Mickiewicze , neboť ho dokonce recipoval v originálním textu a integroval několik polonismů do své poezie. Neni překvapující, že naopak Mickiewicz nevzal Máchu vůbec na vědomí, protože Máchovo dilo v době Mickiewicze bylo i v Čechách zcela neznámé.

Výchozím bodem našich úvah bylo zjištění Herty Schmidové : „Wie Aleksandr Sergeevič Puškin in Rußland und Adam Mickiewicz in Polen steht Máchas Name für den Eintritt der tschechischen (und damals auch noch slowakischen) Nationalliteratur in die Geschichte der europäischen Literaturen.“ (Schmid 2000, 7) Herta Schmidová mluví o vstupu do evropské literatury a to znamená též do středoevropské literatury.[1]

Herta Schmidová neuvedla jako první Karla Hynka Máchu do evropského kontextu, ale István Fried v roce 1971. Vidíme–li Máchu v souvislosti s jeho bezprostředními vrstevníky ve středni Evropě, tak se stojí mezi Anastasiem Grünem, Josefen Kajetánem Tylem a Michalem Miroslavem Hodžou, literárním vědcem Ferencem Toldym a chorvatskými romantiky Dimitrijem Demeterem, Karlem Jaromírem Erbenem, Józsefem Bajzou a Samem Chalupkou.

Hana Voisine-Jechová píše, že to bylo všeobecně známo, že Mácha byl dříve přijat na Slovensku než v Čechách, pričemž se autorka domnívá, že Máchova poetika byla slovenskému folkloru blíže než českému a že slovenský literát Karol Kuzmany mu lépe porozuměl než Chmelenský nebo Čelakovský. Přesto se Kuzmany v době vydání Máchova „Máje“ angažoval o šíření Bibličtiny na Slovensku a hledal tak české vzory pro svůj literární jazyk. (Zde bychom se měli přesněji zaměřit na to, proč Kuzmany znal v této době jen Bernolakovčinu, kterou z náboženských důvodů odmítal a neměl žádný kontakt se Štúrovci.) Gombola spojuje Máchův „Máj“ s poezií Sama Chalupky, z čehož by bylo patrné, že Mácha stojí spíše v kontextu se svými vrstevníky, než aby byl geograficky omezen jen na Čechy, vždyť i Čelakovský patřil do úplně jiné literární epochy. V čem tedy spočívá spojení poetiky Máchy a Chalupky?

Podle Milana Pišuta byl postoj Janka Krála k životu stejný jako Máchův, ale stejně naopak můžeme říct, že Máchův postoj byl jako Králův, ale protože Král žil mnohem déle než Mácha, je přesnější výraz, neboť onu politicky revoluční fázi Mácha nikdy nezažil. Voisine-Jechová mluví o Máchově recepci pomocí Štúrovské generace a že jí u Máchy chybělo národní a sociální angažmá. (Voisine-Jechová 2008, 9) Ľudovit Štúr se přímo Máchou zabývá, jak píše Rudolf Chmel:

 „De minket sem érint meg, hogy őszinte legyek, a romantikus költészet. Mácha Májusában sok szép romantikus jegy van, de minket teljesen hidegen hagy, hogy a többi szócséplésről ne is szóljak.“ (Chmel 2009, 8)

U Máchovy recepce Mickiewicze se objevuje otázka, jak dalece se Mácha zajímal o polské povstání, které nalezlo právě u slovenských romantiků tak velký ohlas.

Pro vnímání a recepci Máchy ve střední Evropě je nový překlad Máje bohemistou Efraimem Israelem do maďarštiny jistě významný a důležitý (Israel 2000), do němčiny byl Máj přeložen jen v posledním století též bohemistou Waltrem Schamschulou. Mezi překladateli Máchy je obzvláště významným a důležitým Dezső Tandori , který mimo jiné přeložil Máchovu „Budoucí vlast“ a „Temná noci! Jasná noci!“ ze sbírky Marinka.

Máchu a Anastasia Grüna nespojuje nic ani v jejich době a ani v jejich recepci, jejich spojitost je spíše reciproční, zatímco Štúrovci kritizovali Máchovo chybějící sociální a národní angažmá (což kritizoval i Tyl), byl právě Anastasius Grün Maďary velmi chválen kvůli svému patriotickému a politickému nasazení a dokonce srovnáván s Eötvösem a Petöfim.(Komaromi 2004, 183) Právě mezi Jozsefem Eötvösem a Anastasiem Grünem je viděna silná afinita, ale ne v jejich literatuře, nýbrž v jejich pohledu na svět, neboť oba dva byli exponovaní zástupci liberalismu, kteří v parlamentu vystupovali jako nadaní a vážení řečníci.

Právě ze strukturelního pohledu by byla zajímavá parodie Josefa Kajetána Tyla Máchova stylu, jejíž poetické znaky by byly Tylem zachyceny a zostuzeny. Tedy opravdu by byl Mácha v Čechách opět objeven o deset let později než na Slovensku; zde se naskýtá otázka, jak dalece slovenská recepce ovlivnila změnu vnímání a význam Máchy v Čechách.

U Istvána Frieda nalezáme toto transnárodní čtení středoevropské romantismy, přičemž nečte jen Mickiewicze, Máchu, Prešerena a Vörösmártyho, ale také konstatuje podobné konstelace, tím splňuje Prešerenovo drama „Krst pri Savici“ stejnou funkci jako Máchův Máj a Vörösmártiho poetici by se navzájem shodovali tak jako by si navzájem odpovídali poetici Máchovi a Čelakovského. (Fried 1981, 513)

Fakt, že Mácha své první básně psal v němčině a teprve pak začal psát česky, opravdu nelze vidět jako symbol patriotismu; ne bezdůvodu mu bylo vyčítáno jeho vrstevníky chybějící národní angažmá. Byl to spíš všeobecný jev, který můžeme pozorovat i u Petara Preradoviće i Branka Radiščeviće, kteří také svoje první verše napsali v němčině.

Středoevropský romantismus je Biedermeier jako literární jev komplementární; je typické, že nalézáme autory Biedermeieru jen ve Vídni a v Praze a že Vídeň neměla žádné vlastní romantické autory, jediným německy mluvícím romantikem v Rakousku byl Lenau, který byl nejen migrant z Banatu, ale lze ho jasně oddělit od jiných básníků Vídeňského Biedermeieru. Takže máme jen v Praze současně Biedermeier a Romantiku, které byly ztělesněny Tylem a Máchou, z čehož možná vyplývá objasnění poetické kontraverze mezi nimi a dočasné zapomnění Máchy, protože očividně se Biedermeier a Romantika v literatuře navzájem vylučují. Onen revoluční patos romantismu se u autorů Biedermeieru téměř nevyskytuje.[2]

István Fried je názoru, že vzestup a pád Máchy je možné srovnávat s vzestupem a pádem Mihályho Vörösmartyho. (Fried 1979, 447) Mácha četl Byrona jak v polštině tak i v němčině. Fried ve své Byronově recepci vidí Máchu ve stejné řadě s Miczkiewiczem, Njegošem, Žukovským, Prešerenem, Puškinem a Lermontovem. Reminiscence Byrona a Schillera mají podobný nádech jako Vörösmarty. Fried vyvíjí paralelu mezi Vörösmartyho „Loupežníky“ („A rabló“) a Máchovým Vilémem ještě dál, což by ale mělo být podnětem k další studii. Zatímco Vörösmartyho hrdina „bez moře a krajiny“ smysl života ztrácí, je Máchův Vilém oddělen od přírody donucen svůj čin provést sám. Obnovu psané slovenštiny lze vyvodit z Máchova vlivu. (Fried 1979, 451) Charakter našeho romantismu tedy nelze jen odvodit od Prešerena a Máchy, ale i ve větším kontextu od Vörösmartyho, Berzsenyiho, Kölcseyho, kteří se zase odvolávají na Kazinczyho, Bessenyiho a Csokonaieho.

O vztahu Máchovy a Erbenovy poetiky bylo už mnoho řečeno, takže by se nám zde nabízela velmi široké spektrum diskuze, která by přesahoval rámec mého příspěvku.

Nakonec by bylo nutné a důležité již uvedená díla a autory náležitě zpracovat, což bylo jen možné formou obsáhlého projektu, přičemž v tomto směru jsou studie Istvána Frieda nejzajímavější. Fried na druhé straně zdůrazňuje, že bohemistickým a slovanským literárním vědcům ztrácejí určité souvislosti. „tak se mluvilo o slovanském barokním světě, o barokním slovanství nebo slovanském romantismu, v nichž je možné objevit tak očividné spojitosti, které jinde neexistují. Madarští vědci relativně brzy upozornili na to, že například jako „opravdu slovanské“ označené rysy v madarském kontextu, lze objevit též v novořecké a rumunské literatuře. (Fried 1996)

U Máchy dochází k jisté pseudoetymologizaci podle které „jinoch“ je příbuzný s „jinakostí“ , tak že mladík vlastně ten druhý, ten cizí je. (Macura 2000, 81) Od Anastasia Grüna je báseň „Der Jüngling im Walde“, kde se tento romantický typ jako u Máchy ocitá v noci. (Grün 1907, 282-284) Úplně jinak je pojata báseň Sama Chalupky „Junák“ , ve které „junaci“ v lese kontrolují svoje zbraně, přičemž je vhodné vzít do úvahy, že ve slovenštině „junák“ znamená jak mladík tak i hrdina, což by byl jistý semantický rozpor. V srbštině a v chorvatčtině znamená „junak“ jen hrdina nebo rek, čímž semantika slovenského lexému pole inkluduje jak význam v češtině tak v srbštině a chorvatčtině. Pro názornou ilustraci pozice a významu onoho „junáka“ v lese, bych chtěl rád přednést čtyři verše:

Tu sa junák víchrom z výšin hodil nadol;
ozvali sa lesy a krivodník padol;
ozvali sa lesy od junáckej zbroji:
tak, ľud môj, nech hynú nepriazníci tvoji! —

Z národního pohledu je Máchův „jinoch“ přímo postaven „junákovi“ Chalupky, čímž lze na tomto charakterovám typu nejlépe zdůraznit ideologický protiklad mezi Štúrovcemi a maďarskou romantikou vůči Machově poezii. Z pohledu národního je Máchův „jinoch“ přímo postaven „junákovi“ Chalupky čímž lze právě na tomto typu charakteru nejlépe a jasně zobrazit ideologický protiklad mezi Štúrovci a maďarskou romantikou a Máchovou poezií . U Chalupky je „junák“ jednoznačně konotován, přičemž nelze mluvit o národním určení v užším smyslu, protože také jak u něho tak u Štúrovců všeobecně vzato, přechází ono Slovenské do Celoslovanského. (u Chalupky „slovenia“). Slováci se v poemu „Mor ho!“ srážejí s římským císařem, který táboří na břehu Dunaje. Přičemž jsou slovanští „junácí“ stejně jako u Máchy zcela cizinci, ale v úplně jiném kontextu.

„Pod tým hradom Riman—cár zastal si táborom:
belia sa rady šiatrov ďalekým priestorom.
Pokraj táboru sedí cár na zlatom stolci;
okol neho cárska stráž, tuhí to paholci;
a pred cárom družina neveliká stojí:
sú to cudzí víťazi, každý v jasnej zbroji“

„Tie krásne roviny,
túto zem vašich dedov dostane ľud iný.
A spúrne rody vaše pôjdu Rímu slúžiť,
strážiť nám naše stáda, polia naše plúžiť.
A junač vašu k mojim junákom pripojím,
a znej krajinám rímskym obranu pristrojím.“ (Chalupka 1934, 6)

V souvislosti s charakterem junáka by bylo důležité se zabývat poezií Karoly Kisfaludyho, v jehož sbírce se nachází báseň „Eprészleany“ (1828), která je v této souvislosti dosti důležitou. (Kisfaludy 1843, 159-164)

V čem tedy spočívá Máchův význam pro středoevropskou literaturu? Ve třetím díle knihy Kapitola k české poetice Mukařovský podává obšírnou analýzu fonetické a semantické úrovně Máchova „Máje“, která může být výchozím bodem pro strukturální studie romantických textů. Přesto je překvapivé, že dosud jak ze strany germanistické tak ani ze strany finougristické toho nebylo využito; přičemž musím připustit, že se zde možná jedná o stav předběžný a neúplný. Oproti tomu ze strany slovenské literární vědy byly práce Mukařovského dále rozvíjeny, přičemž je obzlávště důležité poukázat na Mikuláše Bakošeho „Vývin slovenského verše“ a zároveň na zpracování Sladkovičeho-strofu, která zahrnuje jak ruskou tak i maďarskou poetiku. Z mého pohledu odhaduju, že je zde k dispozici ohromný ještě nevyužitý potenciál.

Stephan-Immanuel Teichgräber

Primární literatura

Grün, Anastasius

1907 Gesammelte Werke in vier Bde, Bd. 1 (Berlin: 1907, S. 282-284

Chalupka, Samo

1998 Spevy (Bratislava: )

Chalupka, Samo

1934 „Mor ho!” in Výbor zo spevov (Turč. Sv. Martin: )

Kisfaludy, Károly

1843 Minden munkái (Pest: )

Mácha, Karel Hynek
1836 Máj (Praha) [1836]

Sekundární literatura

Rudolf Chmel

2009 „FORUM“ in Társadalomtudomány szemle 11 č. 1 (Samorin: )

Fried, István

1973 „Die Fragen des Überganges vom Klassizismus in die Romantik in der Dichtung von Mickiewicz, Mácha, Preseren und Vörösmarty“ Studia Slavica 19, s. 143 — 151

Fried, István

1974 „A nemzeti eposz kelet-közép-európai sajátosságaihoz“, A Hungarológiai Intézet Tudományos Közleményei 5 č. 18, s. 93 — 108

Fried, István

1975 „Az epika átváltozásai“; in Ragyognak tettei. Tanulmányok Vörösmartyról ed. Károly Horváth/ Sándor Lukácsy/ László Szörényi (Székesfehérvár: Országos Széchényi Könyvtár)

Fried, István

1978 „Beiträge zur Untersuchung des historischen Romans in Ostmitteleuropa“ in Hungaroslavica ed. László Hadrovics. (Budapest) s. 25 – 37

Fried, István

1979 „A kelet-európai romantika néhány jellegzetessége“ in Az Országos Széchényi Könyvtár Évkönyve 1976/77 (Budapest), s. 445 — 458

Fried, István

1980a „A kelet-közép-európai romantika jellegzetességeiről“ in Filológiai Közlöny 26, s. 153 — 168

Fried, István

1980b „Типология словенского и венгерского романтизма“ in Studia Slavica 26, s. 139 — 154

Fried, István

1981a Késettség, újítás, periodizáció a kelet-közép-európai romantikában. (Székesfehérvár: Országos Széchényi Könyvtár)

Fried, István

1981b „France Prešeren und die europäische Romantik“ in Slavica 17, s. 85 — 94

Fried, István

1983 „Einige Besonderheiten der Anfänge der Romantik in Mittel- und Osteuropa“ in Aufklärung und Nationen im Osten Europas. ed. László Sziklay (Budapest: ) s. 333-372

Fried, István

1996 „Ungarisch-slawische ‚Wechselseitigkeit‘ in der Literatur“ in ed. Mácha, Karel: Das slawische Phänomen. (Prag: Euroslavica)

Gombala, Eduard

1987 „Recepcia diela K. H. Máchy a jeho romantická iniciativa na Slovensku“, Slovenská literatúra 34, č. 1, s. 18

Israel, Efraim

2000 Mácha, Karel Hynek: Holtak gondolata. Május. Mácha költő elkárhozása, mennybemenetele és titkos üzenetei. [Poéma kommentárokkal.] (Pozsony: Május-értelmezéseket és a kísérőszöveget) přel. Balázs Andrea, Bojtár Endre et alii

Komáromi, Sándor

2004 „Meltzl Hugó és a korai komparatisztika – Kolozsvári változatok az egyetemességre“ in Az országos idegennyelvű (Budapest: Könyvtár évkönyve)

Macura, Vladimír

2000 „Mácha versus Nebeský“ in Kapitel zur Poetik Karel Hynek Máchas. Die tschechische Romantik im europäischen Kontext ed. Schmid, Herta (München: )

Mukařovský, Jan

1948 Kapitoly z české poetiky. Díl třetí. Máchovské studie (Praha: nakladatelství svoboda)

Nemoanu, Virgel

Bez roku “Romanticism and Biedermeier in east-central european literatures” in http://epa.oszk.hu/01400/01462/00008/pdf/021-038.pdf

Schmid, H. (ed.)

2000 Kapitel zur Poetik Karel Hynek Máchas. Die tschechische Romantik im europäischen Kontext (München: )

Voisine-Jechová, Hana

2008 „Ohlasy lidových písní a subjektivní romantismus u Čechů a Slováků“ in SLAVICA LITTERARIA 11 č. (Brno: )

The importance of Karel Hynek Mácha in Central European romanticism

Karel Hynek Mácha appeared relatively late in European romanticism, when German romanticism had already passed its zenith and Polish and Hungarian romanticism had already passed their prime. We wish to situate Mácha in the context of his contemporaries in Central European romanticism. We trace the question why Mácha was noticed earlier in Slovakia than in Bohemia. It is important to see the translations of Mácha in the other Central European languages, where scholars are more active then poets. István Fried is one of the few who read Mácha in the context of Central European romanticism. Mácha was reproached with the absence of patriotic engagement. One essential point is the difference between Biedermeier and romanticism in Bohemian literature, where Mácha is the counterpart to Josef Kajetán Tyl. Fried develops this point forcefully, comparing Máj (May, 1836) with The Robber by Vörösmarthy. Mácha made an etymological combination of young man and hero, though the hero is both a young man and the reverse.