Teufelsmaschine von Pavel Řezníček

Básník, prozaik, příležitostný překladatel z francouzštiny a literární publicista Pavel Řezníček (1942) je muž paradox? – a nejen v poezii. Jeho život i vzpomínky jsou spojeny s Brnem (na toto m?sto a bohému s ním spjatou vzpomíná v prozaické tetralogii), i když od po?átku 70. let pobývá v Praze. Jeho básn? jsou ryze surreálné, ale on, solitér volbou, stojí mimo základnu zdejšího surrealismu, tj. mimo surrealistickou skupinu. V letech normalizace publikoval jen v samizdatu a v zahrani?í – nyní má na svém kont? málem dvacet vydaných knih.

?ezní?ek-básník sleduje skute?nost jako theatrum mundi, jež každodenn? p?edvádí svoji absurditu, pokrytectví, beztrestnost. ?ezní?ek-anarchista, ?eský král Ubu, má nejbyst?ejší smysl vyvinutý právě pro tuto absurditu, má nejsilnější potřebu absurdity – jako by svět existoval jen kvůli provokacím a básník tu byl proto, aby provokoval, protože jinak není možné se jeho nesmyslnosti bránit. Výsledkem tohoto úsilí je precizně útočná poezie, symbolický stav permanentní opozice, který autor shazuje černou, ironickou, antiklerikální, erotizovanou aj. legrací. Takže přesněji: řezníčkovský svět je absurdní groteska.