Die Sterne des Gewölbes

Řezníčkovy hvězdy starého známého Brna

Brněnský deník | 31.5.2008 | rubrika: Bellevue - esej/literatura/divadlo | strana: 31 | autor: KATEŘINA MUSILOVÁ

Nakladatelstí Host vydalo Pavlovi Řezníčkovi, blanenskému rodákovi a brněnskému odchovanci, už druhé vydání knihy Hvězdy kvelbu (první vyšlo roku 1991).

Autor, známý hlavně jako surrealisticky zaměřený básník, byl svého času přední osobností literárního Brna. I když později po vojně zběhl do Prahy, protože jako bytostný surrealista necítil v moravské metropoli hojnost soukmenovců holdujících tomuto uměleckému směru, vždy už bude řazen mezi slavné brněnské autory.

Ve Hvězdách kvelbu se Řezníček vrací do svého mládí, do období šedesátých let minulého století. Tehdy se vykrystalizovala kolem básníka Jana Nováka skupina umělců, jejichž součástí se stal právě Řezníček. Mimo jiné sem patřily také osobnosti jako Josef Stejskal nebo Franta Kocourek.

Ovšem Hvězdy kvelbu nejsou jen zachycením života jádra novákovského uskupení. Přestože se na některých místech zdá, že se prakticky jedná o parodicky oslavné dílo, přátelsky ironický chvalozpěv na Jana Nováka o několika dějstvích, není tomu tak.

Čím tedy kniha je? Zajisté může jít o přiblížení života brněnské bohémy. Proč ale Hvězdy kvelbu nevnímat například jako humoristickou mozaiku o autorových přátelích a známých? Co na tom, že jsou to vesměs slavní muži a ženy? Mimoto se v ní dá nalézt mnoho informací o kulturně činných lidech, jejich životním tempu, stylu i myšlení.

Jsem přesvědčena, že kniha by se nepochybně měla stát povinnou četbou už pro prostý fakt odhalení, že spisovatelé a umělci (Arnošt Goldflam, Jiří Veselský, Oldřich Mikulášek, Antonín Konečný, Leoš Slanina a další) hučící (nebo snad brzy zahučivší) na dnešní školáky z otevřených stránek učebnic svými zlatem tesanými jmény, byli, jsou a budou hlavně lidmi. Učené knihy na to velmi rády nepamatují, a tak jsou Hvězdy kvelbu příjemným osvěžením pro zájemce o literaturu znechucené šedou kůrou teorie.

Brno, dýchající na čtenáře z každé stránky, tvoří pak kulisu příběhům hlavních hrdinů. Nikoliv však příběhům patetickým a teatrálním, odhalující démony doby a vážnost literárního undergroundu, ale příběhům zachyceným v anekdoticky laděných historkách, které tu a tam nesou stopu absurdního vianovského konstatování. Budí podiv, úsměv, možná i úšklebek. Někdy jenom pokývání hlavou a pobavené odfrknutí. (Nic ve zlém.)

Postavy Hvězd kvelbu jsou ukryty pod vtipně a umně vystavěnými šifrovanými jmény. Kdo by přece jen kódy nevyluštil, (lze říci, že zase tak složité to není) nemusí zoufat, odhalení se na sklonku knihy dočká.

Kromě toho je svazek obohacen ještě o několik doplňků. Kromě rozhovoru se samotným Pavlem Řezníčkem nalezneme krátké zavzpomínání Arnošta Goldflama a Miloše Štědroně. Spolu s předmluvou autora, dokumentárními fotografiemi a dedikací tak jde o ucelený útvar, poodhrnující oponu zatmívající vhled do běžného života brněnské bohémsko-kulturní společnosti za dob již minulých. Ale opravdu minulých? Kdo zná zapšklý vzduch dnešních brněnských putyk a kaváren, těch, které se topí v dýmu cigaret, cinkání půllitrů a šustění papíru vytahaných z aktovek nové spisovatelské krve, řekne si... no ano. Tehdy jako teď. Kdo nezná, diví se. Je tohle vůbec možné? Mohlo se to doopravdy stát? Znalci kaváren a putyk mávnou rukou. No zajisté, že je to pravda. A i kdyby nebyla, nebo byla jenom částečná, komu na tom záleží? I my jednou svůj život budeme prezentovat po svém. A Pavel Řezníček to dělá vtipně, čtivě a věrohodně.

Autorka je publicistka

Region| Jižní Morava