Marek Šindelka

Vystudoval kulturologii na Filosofické fakultě Karlovy univerzity. Debutoval sbírkou Strychnin a jiné básně (Paseka, 2005), získal za ni Cenu Jiřího Ortena. „Básnická prvotina Strychnin a jiné básně je hloubavým odrazem mladé mysli. Šindelka se snaží propracovaně reflektovat zážitky z osobního, na jeho věk velmi pohnutého života. Strychnin, titulní báseň sbírky, je zároveň nejniternější zpovědí, kterou v knížce nalézáme. Mladý autor se v ní snaží vyrovnat nejen s problémy, kterými trpí jeho bratr, ale také sám se sebou. Sám sebe hledá v celé sbírce,“ charakterizuje knihu Richard Klíčník na iLiteratuře. Následovala Chyba (Pistorius a Olšanská, 2008). „Přechod k próze nebývá pro člověka s poetickým viděním lehký a skýtá četná úskalí. U Chyby lze však s konstatovat, že se z nadějného básníka stal prozaik nejmladší generace, který je opravdu hodný toho jména,“ píše Petr Vaněk. Příběh o pašerákovi květin Kryštofovi vychází z hysterie kolem rostliny jménem bolševník, před kterou v devadesátých letech varovaly matky své děti. I hrdina byl takto varován, strach z rostliny pak přešel v jeho zveličené představy o ní a následně pak i k volbě povolání. Podle Šindelkovy předlohy pak vznikl i komiks Chyba v obrazovém pojetí Vojtěcha Maška (Lipnik, 2011).

Povídky Zůstaňte s námi (Odeon, 2011) nadchly kritiky a získaly Magnesii Literu za prózu (2012). „Povídky knihy Zůstaňte s námi opakují jediné, přesněji dvojjediné téma samoty a krize komunikace. Tyto náměty se ovšem napříč knihou vzájemně doplňují, variují nebo kontrastně zrcadlí a texty navíc uchvacují i způsobem vyprávění, prací s jazykem. Šindelka si dává velmi záležet na rytmu, jakým je zrovna vyprávěno,“ hodnotí Vojtěch Staněk v A2. Mapa Anny (Odeon, 2014) pak ke dvěma časopisecky zveřejněným povídkám přidává dalších osm krátkých próz. Společným jmenovatelem jsou tu opět vztahy a hrdinka Anna. „Sledujeme jí nasvícenou z nejrůznějších úhlů, její svět se před čtenářem pomalu zakresluje jako mapa. Proto ten název. A stejně jako každá mapa je i Mapa Anny nepřesná: nikdy nedokáže zachytit realitu celou, vždycky pracuje s určitým zjednodušením, s určitým měřítkem. Je nedokonalá jako lidská paměť, která nám náš život vypráví znovu a znovu a stejně pokaždé jinak. Mapa jedna ku jedné nikdy nevznikne. Skutečnost žádný příběh nemá. Jen nekonečný počet střepů, které se skládají do nových a nových obrazců v tom šíleném krasohledu našich krátkých životů,“ řekl v rozhovoru pro Kosmas.cz autor.