Mysterium Jan Balabans

Nejhorší je psát nekrolog za někým, koho jste poznali jen letmo, a přitom jste věděli, že je vám blízký, vážíte si ho, rozumíte mu, ale věříte, že bude ještě dost času se s ním seznámit a říct mu to všechno. Musím psát o spisovateli Janu Balabánovi, který zemřel v noci ze čtvrtka na pátek ve věku 49 let.

Proto začnu osobně tím letným setkáním. Před deseti dny jsem byl pozván do Ostravy, abych tam něco řekl při „křtu“ Bílé knihy o ostravské kultuře. Připravil jsem si tedy jakýsi projev, který byl takový, jaký asi napíše člověk z Prahy o Ostravě, o městě, o němž toho zase tak moc neví, ale připadá mu vtipné dát dohromady pár pražských klišé a udělat si z toho legraci. Četl jsem to, lidé se snad smáli, ale v jistou chvíli, když jsem zvedl oči od papíru, uviděl jsem v publiku tvář Jana Balabána - a najednou mi to přišlo plytké, tak tak že jsem to dočetl.