Warum stirbt die Kulturzeitschrift"Mosty/Brücken"?

Proč budou chybět Mosty?

Česko-slovenský časopis Mosty, jeden z posledních zbytků trvalé kulturní spolupráce Čechů a Slováků, zaniká. Skutečně se dá pozvolné hynutí jedinečných kulturních artefaktů omluvit jejich nevýdělečností?

Podobně jako v jiných postkomunistických zemích se po pádu komunismu i u nás zvedla vlna nacionalismu. Ten – jako dědic komunistické nenávisti – zachvacuje davy a přináší zlo, hloupost i násilí. Vladimír Čech, signatář Charty 77 a zakladatel Hnutí československého porozumění, chtěl vzrůstajícímu nacionalismu čelit vydáváním společného česko- slovenského deníku, který by oba národy objektivně informoval, bojoval proti nesmyslům a spojoval k budování společné perspektivní demokratické společnosti. Založení československého deníku v roce 1990 by mělo v politickém zápase nepochybně význam a jeho dopady by se zřetelně projevily. Pro tento záměr však potřeboval politickou a finanční podporu. Bohužel ji nezískal jak na slovenské, tak na české straně.

Po tomto neúspěchu se nevzdal. Založil se svými přáteli a stoupenci československé vzájemnosti Mosty, společnost s ručením omezeným. Z vloženého základního jmění se rozběhlo vydávání kulturního týdeníku Mosty, jediného společného česko–slovenského kulturního periodika. Cíl byl jasný: udržovat a posilovat vědomí sounáležitosti a společného zápasu za novou demokracii. První číslo bylo vydáno 24. dubna 1992. Kolem redakce Mostů vznikl široký okruh dopisovatelů z řad nejvýznamnějších spisovatelů a předních politiků, kulturních pracovníků, vědců, učitelů, novinářů, ale i čtenářů z obou národů. Proto jejich články mají neobyčejnou rozmanitost a pestrost jak v tématech, tak i v hloubce názorů a myšlenek. Základním motivem Mostů bylo zveřejňování názorů jedné slovenské a jedné české osobnosti na dané téma. Bylo tak docilováno nejen bližšího poznání těchto osobností, ale i veliké košatosti myšlení a idejí.

Při redakčním kruhu vznikla také řada kulturních i politických iniciativ, nejdříve proti rozdělení Československa, poté pro zachování jeho kontinuity. Již v roce 1990 se na popud Vlada Čecha konalo v Luhačovicích Setkání československé inteligence, které vydalo manifest k politickým událostem. Obdobná setkání následovala každoročně; od tragické smrti Vlada Čecha se nazývala Luhačovice Vlada Čecha. Podobnou iniciativou byla petice Za spoločný štát, kterou podepsalo na Slovensku přes tři sta tisíc občanů a v českých zemích na jeden milion lidí. Také jednání zástupců exilové organizace Rady svobodného Československa proti dělení státu dostalo v Mostech podporu a prezentaci.

Na sklonku roku 1992 podal Jiří Suchý v Mostech podnět, abychom „začali konkrétně a realisticky budovat duchovní federaci, kontinuitu všeho pozitivního, co se na poli kulturní a duchovní práce mezi našimi národy vytvořilo“. Tak došlo k založení Duchovního parlamentu. Jeho první, manifestační zasedání se uskutečnilo 28. října 1993 v Brně s účastí čtyř set osobností obou národů. Jiří Suchý napsal Duchovnímu parlamentu i vtipnou hymnu. Počet zasedání, v nichž byly vždy projednávány aktuální problémy, již překročil číslo dvacet. S vývojem naší cesty do společné Evropy se Mosty počaly věcně věnovat těmto otázkám a zejména vztahům s našimi sousedy. Nastalo období čilých akcí ve spolupráci s Visegrádským fondem. Projevy, komentáře a výsledky všech jednání byly v Mostech zveřejňovány. Tak se staly nejen kulturním týdeníkem, ale tribunou společenského a politického vývoje našich zemí. Je třeba říci, že i přes značný počet jejich příznivců a významných osobností byli jejich srdcem, mozkem i motorem Vlado Čech a jeho matka Soňa Čechová. Hned od počátku počaly Mosty zápasit s finančními problémy, pomáhala jim řada příznivců a sponzorů. Také přispívající, z nichž velká většina nechtěla za své články honorář. Naše Občanské sdružení vzniklo v roce 1993 pro rozšiřování odběru, propagace, informace veřejnosti i získávání grantů. Díky pochopení ministra kultury Dostála jsme získali pro Mosty finanční dotaci po několik roků.

Zdroj: Andrej Bažant

Z dvojtýdeníku občasníkem... A posledním číslem parte?

Nyní, po patnácti letech zápasu o občanské pojetí nově budované demokracie, po úspěšném ovlivňování kulturního prostředí, po cílevědomém prohlubování československé vzájemnosti, se zdá, že odchodem paní Čechové se jejich vydávání zastaví. Zahyne tak nejen kulturní časopis mezinárodního významu s množstvím svých spolupracovníků, ale zbortí se základna česko–slovenské vzájemnosti či spolupatričnosti, jak přesně zní v libozvučné slovenštině. To je ztráta nezměřitelná a zřejmě obtížně obnovitelná. Vymizení Mostů se zcela jistě v dalším vývoji obou národů projeví. Domnívám se, že nejvyššího uznání Mostům se dostalo oceněním jejich vydavatelky Soni Čechové 28. října 2002 ve Vladislavském sále prezidentem Havlem „za její překladatelskou a kulturní činnost“. Když jsem se jí poté zeptal, co si spolu při předávání ocenění řekli, odpověděla mi: „Řekla jsem mu: Věrni zůstaneme.“